Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Johannes Brahms a jeho klavírní skladby z let 1892-1893 (op. 116, 17, 118, 119)
Kapidani, Noela ; Palkovská, Jana (vedoucí práce) ; Gregor, Vít (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o skladateli Johannesu Brahmsovi a jeho klavírních cyklických skladbách v letech 1892-1893. Rozsah práce je zcela informační a vzdělávací, prostřednictvím důkladné analýzy každého jednotlivého klavírního díla z opusu 116, 117, 118, 119. Konkrétně se zabývá rozborem požadavků na jejich praxi s připojenými krátkými notovými instrukcemi. Začátek práce je věnován stručné biografii a osobnostním charakteristikám Johannesa Brahmse a jeho schopnostem jako učitele klavíru. Zmiňuje také jeho nejbližší souputníky a jeho současníky hudebníky. Další část pojednává o historii všech skladeb včetně harmonické a melodické analýzy každé skladby. V konečném důsledku je cílem této analýzy poskytnout určité vodítko pro každého, kdo má zájem získat o kusech více znalostí, teoreticky i prakticky. Na konci této práce naleznete stručný závěr o způsobech a metodách učení se těmto skladbách.
Staré, či nové v Serenádě op. 44 Antonína Dvořáka
Kolátorová, Petra
Příspěvek se zabývá žánrem orchestrální serenády v kontextu reflexí "starého" a "nového".Orchestrální serenádu pro 19. století objevil opět německý skladatel Johannes Brahms,který navázal na tradice vídeňského klasicismu. O klasicistním modelu lze na základě analýzy a historických souvislostí uvažovat též v případě Serenády op. 44 Antonína Dvořáka, konkrétně o Serenádě B dur KV 361/370a Wolfganga Amadea Mozarta. Dvořák posunul Brahmsovu snahu dál směrem k pozdějšímu neoklasicismu.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.